Co se stalo v Medjugorji?
Od začátku zjevení v červnu 1981 se Medjugorje (Bosna a Hercegovina) stalo významným zdrojem Boží milosti a povzbuzení víry pro milióny lidí a tisíce modlitebních skupin. Mnoho lidé na tomto místě zažívají Boží blízkost ve svých srdcích a často získávají motivaci k vedení hodnotného života. Života založeného na otevřeném srdci, s láskou pro Boha a lidi k životu modlitby a společenství s Bohem. Modlitby, změněné životy a humanitární aktivity a projekty ovlivněné Medjugorjem, bezpochyby pomáhají vytvořit z tohoto světa lepší místo. Možná více, než bychom čekali.
V Medjugorji (25 km od Mostaru v Hercegovině) již dlouhou dobu šest důvěryhodných svědků pod přísahou skálopevně tvrdí, že se jim počínaje dnem 24. 6. 1981 dodnes téměř každodenně zjevuje blahoslavená Panna Maria, jak tady lid s láskou říká - Gospa.
První den
Kolem 18. hodiny: Ivanka Ivankovićová, Mirjana Dragićevićová, Vicka Ivankovićová, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlovićová viděli na Podbrdu neboli na kopci Crnici krásnou mladou ženu s dítětem v náručí. Nic neříkala, jen rukou dávala znamení, aby k ní přišli blíž. Ale oni byli natolik užaslí a vystrašení, že k ní nešli, i když je okamžitě napadlo, že se jedná o Pannu Marii.
Místo zjevení
Druhý den
Děti podle domluvy opět kolem 18. hodiny odešly k místu, kde se jim minulý den Panna Maria zjevila, v naději, že ji znovu uvidí. Najednou zablesklo světlo a v něm se Panna Maria ukázala. Byla nepopsatelně krásná, radostná a usměvavá. I tentokrát dávala dětem rukama znamení, aby se přiblížily. Děti si dodaly odvahy a přišly blíž. Padly na kolena a začaly se modlit Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci. Panna Maria se modlila s nimi. Po modlitbě začala s dětmi rozmlouvat. Ivanka se jí nejdříve zeptala na svoji matku, která asi dva měsíce před tím zemřela. Mirjana žádala od Panny Marie nějaké znamení, které by dokázalo, že děti nelžou a nejsou blázny, jak je někteří lidé podezřívali, když hovořily o zjevení. Nakonec se Panna Maria s dětmi rozloučila slovy: „S Bohem, andělé moji!“ Před tím jim však ještě souhlasným skloněním hlavy odpověděla na otázku, zda se zítra opět zjeví.
Celé toto vidění bylo podle dětí slovy nepopsatelné. Oproti předchozímu dni ve skupince chyběli Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković. Místo nich přišli Marija Pavlovićová a Jakov Čolo. Od té doby se šesti dětem, v tento den shromážděných na Podbrdu, podle jejich svědectví, Panna Maria pravidelně zjevuje. A Milka Pavlovićová a Ivan Ivanković, kteří byli prvního dne s ostatními vizionáři, ji již víckrát neviděli, přestože se k nim často připojovali.
Třetí den
Dne 26. 6. 1981 se děti už ani nemohly dočkat hodiny, v níž se jim Panna Maria v předchozích dnech zjevila. Když se tato hodina přiblížila, zamířily opět k místu minulých zjevení, aby se s Pannou Marií setkaly. Byly velmi radostné, ale jejich radost byla zároveň trochu poskvrněna strachem a nejistotou, co z toho všeho bude. Přesto cítily, že je nějaká vnitřní síla přitahuje k Panně Marii.
Když byly děti spolu s dospělými, kteří je doprovázeli, ještě na cestě, uviděli všichni náhle tři záblesky světla. To bylo znamením, kde je Panna Maria. Ta se tentokrát zjevila poněkud výše než v minulých dnech a na chvíli i zmizela. Když se však děti začaly modlit, znovu se objevila. Byla nádherná, veselá, zářila radostí a úsměvy.
Při odchodu z domu vzal na přání několika starých žen jeden člověk ze skupiny, která děti doprovázela na místo zjevení, svěcenou vodu, aby s ní děti zjevení pokropily a byly tak ochráněny před satanem. V době zjevení Vicka vodou Pannu Marii pokropila se slovy: „Jestli jsi Panna Maria, zůstaň s námi, jestli nejsi, odejdi od nás!“ Panna Maria se tomu jen usmívala a zůstala s dětmi. Tehdy se jí Mirjana zeptala, jak se jmenuje. Odpověděla: „Já jsem Blahoslavená Panna Maria.“
Když děti sestupovaly z kopce, Panna Maria se zjevila ještě jednou, ale jenom Mariji. Řekla: „Mír, mír, mír - a jenom mír.“ Za ní byl kříž. Dvakrát s pláčem opakovala: „Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem, i mezi lidmi!“
Čtvrtý den
27. 6. 1981 se Panna Maria zjevila dětem třikrát. Děti se jí ptaly na různé věci a ona odpovídala. Kněžím vzkázala: „Ať kněží pevně věří a ať chrání víru lidu!“ Mirjana a Jakov ji znovu prosili, aby učinila nějaké znamení, protože se začaly šířit zvěsti, že děti jsou lháři a narkomané. Panna Maria jim odpověděla: „Nebojte se!“
Na konci zjevení na otázku, zda opět přijde, Panna Maria odpověděla, že přijde. Při sestupu dětí z kopce se ještě jednou zjevila a rozloučila se s nimi slovy: „S Bohem, andělé moji! Jděte v pokoji Božím!“
Pátý den
V tento den - 28. 6. 1981 - se v Medžugorje již od rána začalo shromažďovat množství lidí ze všech stran. Do poledne jich přišlo asi 15 000. Farář fra Jozo Zovko se vyptával dětí na všechno, co během několika uplynulých dnů viděly.
Panna Maria se zjevila v obvyklém čase. Děti se s ní modlily a potom se ptaly na několik věcí. Vicka například řekla: „Gospo moje, co si od nás přeješ?“ a „Gospo moje, co si přeješ od našich kněží?“ Ona odpověděla: „Ať se lid modlí a pevně věří!“ A ke kněžím řekla, ať pevně věří a druhým v tom pomáhají.
Toho dne Panna Maria několikrát odešla a znovu přišla. Při jedné příležitosti se jí děti zeptaly, zda by se nezjevila v kostele, kde by ji mohli vidět všichni lidé. Ona na to odpověděla: „Blaze těm, kteří nevidí a věří!“
I přesto, že byl parný den, a lidí kteří přicházeli s nejrůznějšími dotazy, bylo mnoho, cítily se děti jako v ráji.
Šestý den
29. 6. 1981 byly děti odvezeny do Mostaru k lékařské prohlídce, při níž bylo zjištěno, že jsou zcela zdravé. Hlavní lékařka tehdy prohlásila: „Děti nejsou blázni, blázen je ten, kdo je sem přivezl.“
Lidí bylo v ten den na kopci zjevení více než kdykoli před tím, a jakmile děti přišly a začaly se modlit, Panna Maria se jim zjevila. Při té příležitosti vyzvala celý svět k víře: „Ať lid pevně věří a ať se ničeho nebojí!“
Lékařka, která děti doprovázela a zkoumala je během zjevení, projevila přání dotknout se Panny Marie. Když se pak vlastní rukou, vedena dětmi, dotkla jejího ramene, cítila, jako když jí tělem prochází nějaké brnění. Ona - jinak agnostik - později uznala: „Je tady něco podivného!“
V tento den Panna Maria zázračně uzdravila chlapce, Danijela Šetku, kterého rodiče přinesli a prosili za něj. Panna Maria uzdravení slíbila pod podmínkou, že se budou modlit, postit a pevně věřit. Potom se maličký uzdravil.
Sedmý deN
Dvě dívky navrhly dětem, že je vezmou autem na výlet. Chtěly je odvést někam daleko od míst zjevení a zdržet přes dobu zjevení až do večera. Avšak děti, přestože byly daleko od Podbrda, v obvyklou dobu zjevení, jako by vedeny nějakým vnitřním vnuknutím, žádaly, aby mohly vystoupit z auta. Když vystoupily a pomodlily se, Panna Maria k nim přišla z kopce zjevení vzdáleného několik kilometrů a modlila se s nimi sedm otčenášů.
Nedlouho po této události začaly státní úřady dětem i ostatním lidem zabraňovat v přístupu na Podbrdo, na místo zjevení. Avšak Panna Maria se jim zjevovala i nadále na utajovaných místech, v jejich domech i v přírodě. Děti byly odvážnější, s Pannou Marií hovořily otevřeněji a rády poslouchaly její rady, napomenutí a vzkazy. Tak to trvalo až do 15. 1. 1982.
Mezitím místní farář začal poutníky zvát do kostela, aby se účastnili modlitby růžence a slavení Eucharistie. Na modlitbu růžence přicházeli i vizionáři. Také tady se jim Panna Maria několikrát zjevila. Jednou při modlitbě růžence uviděl Pannu Marii i farář fra Jozo Zovko. Okamžitě přerušil modlitbu a spontánně pokračoval písní „Ljepa si, ljepa, Djevo Marijo“ (Krásná jsi , krásná, Panno Maria). Celý kostel si všiml, že se s ním děje něco neobyčejného. Později potvrdil, že Matku Boží skutečně viděl. A on, který do té doby o zjeveních nejen pochyboval, ale aktivně vystupoval i proti pouhému šíření zpráv o nich, stal se najednou jejich obráncem. Později to dosvědčil i vězením.
Od 15. 1. 1982 děti vídaly Pannu Marii v jedné postranní místnosti farního kostela. To jim vzhledem k nově vzniklým potížím a nebezpečím umožnil farář po předchozím souhlasu Panny Marie. Od dubna 1985 však děti na přání diecézního biskupa postranní místnost kostela opustily a za zjevením začaly docházet do jedné místnosti na faře.
Za celou dobu od počátku zjevení do roku 1990 vizionáři neviděli Pannu Marii pouze pět dnů.
Panna Maria se nezjevovala vždy na stejném místě, ani určité přítomné skupině ani jednotlivcům, a její zjevení nebyla vždy stejně dlouhá. Někdy trvala jen dvě minuty, někdy i hodinu. Stejně tak se Panna Maria nezjevovala vždy, když si to děti přály. Někdy se nezjevila vůbec. Někdy se děti modlily a čekaly, ale Panna Maria v té době nepřišla a objevila se až později, neočekávaně a neohlášeně. A někdy přišla ještě před tím, než děti vůbec na zjevení pomyslely. Někdy se zjevila jedněm a ne druhým. Když předem neslíbila, že přijde v určitém čase, nikdo nemohl předvídat, kdy přijde nebo přijde-li vůbec. Nezjevovala se jen jmenovaným vizionářům, ale i jiným lidem, lidem nejrůznějšího vzrůstu, vzdělání, věku, rasy i zájmů. Toto vše dokazuje, že zjevení nejsou v lidské režii. Nejsou závislá na čase, místě, přání, dokonce ani na modlitbě vizionářů a jiných lidí, nýbrž pouze na vůli té, která se zjevuje.
Popisování událostí kolem mariánských zjevení chápeme jako lidské svědectví a nechceme tím předbíhat konečný úsudek Církve.